Tak mám to za sebou. Život po životě.

I přes zdravotní komplikace, jsem se vydal na ten triatlon.

Pro ty co to nezažili několik údajů 600m plavání níže se dozvíte více jak záludná disciplína to je
27 Km na kole, neználek si řekne v pohodě, jenže je to asi 400 m výškové převýšení s třemi stoupáními kolem 10% 9 kilometrů běh kolem Pastvinské přehrady opět kopce nahoru a dolů ani jsem je nebyl schopen počítat.

51 závodníků, borců a borkyň na kolách a v oblečcích až z nich šel strach.

Výsledek odpovídal přípravě, domací triatlon výchovy tří dětí mě připravil po psychické a taktické stránce, proto jsem získal cenu skokana roku a odměnu za lásku k sportu.

Švagrová (PK), ta co mě v tom ledovém aquparku navezla do nápadu jet se podívat na Pastviny v létě soutěžila taky. Druhé místo mezi ženami. Přitom stíhá ještě betonovat a překládat cihly. Náskok si udělal již v plavání a přes technické problémy na kole se dostal na bednu.

I já jsem se snažil, z vody jsem vylezl jako 3. Hurá, bylo to však třetí místo od konce, vylezl jsem doslova, plazil jsem se ještě několik metrů, když mi nějaká dobrá duše řekla, že dál můžu na kole.
(měl jsem strach, že se zveden hladina a já budu zase v té mokré vodě)

Na kole jsem z 51 závodníků vyrazil na 49 místě. Neznaje cestu jsem šlapal co jsem mohl, abych závodníky před sebou neztratil z dohledu. Jízda do kopců udělalo s několika soupeři svoje a já jsem zažil slastný pocit, že jsem předjel po 10 kilometrech prvního soupeře. 48 místo. Přišel první 10% kopec, tady jsem musel předjet další jezdce, nicméně jsme měl zavřené oči tak jsem si toho ani nevšiml. Po dalších kopcích, z kopce se tady ani nejelo, jsem dojel do Pastvin.

Rozhodčí, co mi sebral kolo mi ještě řekl , že má čas 47 minut a ukázal směrem kam běželi ostatní.
Vyrazil jsem. Začal jsem drtit jednoho soupeře za druhým, jakmile jsem někoho doběhl, řekl jsem mu, že vypadá nějak špatně a jestli nechce pomoc. To je dorazilo a já běžel dál sám k dašímu soutěžícímu.

U občerstvovací stanice jsem chtěl paragon s razítkem, že mi to v práci proplatí. Paragon jsem nezískal a utíkal jsem dál .V cíli, kam jsem doběhl za 1:47 hod. jsem se dozvěděl, že jsem 37. Vítěz, že tu na mě čeká už 24 minut. Nevím kdy dorazili ti po mně, já jsem několik půlhodin pozorval mraky na nebi. PK mi naštěstí donesla pivo a oběd. Oběd jsem si však jenom prohlédl neb jsem nemohl pozřít nic, dohnal jsem to až druhý den.

Vyrazil jsme domů z Pastvin, znovu na kole. Převzal dozor nad dětmi a pokračoval tak v přípravě na další rok. Stres a vypětí nervového charakteru, abych vůbec našet trasu, způsobil, že únava na mě dolehla až po 5 hodinách. V tom okamžiku jsem podruhé zažil tzv. Zivot po životě.

Ještě jsem se zmohl zavolat švagrové PK jesti si půjde večer zaběhat. Naštestí nešla. Morálně jsem zvítězil. Nicméně dejte si na ni pozor, ať netrpíte jako já.