Jen zlehka jsem se ve své pěvecké prvotině otřel o Českou Dráhu. Netuším, kdo můj plytký text mohl poslat na ústředí drah. Píseň pro mého Opavského vydavatele Prvně jsem si myslel, že to ocení, třeba nějakou smlouvou, malým paušálkem. Šílené to myšlenky. Dráha Česká to není fackovací panák. Pěkně mi ukázala jak se mám chovat. Pokoru vytáhnout a svědomí zpytovat. Dnes se vláček ve 20:00 hod zastavil opět u prostřed luk. Na palubě 150 pasažéru. Teda zhruba ve 20:00 a zhruba 150 pasažérů. Nicméně strojvůdce vystoupila šel omrknout lokomotivu. Paní průvodčí řekla, že nám nechce radit, tak jsme čekali ve vlaku. Lokomotiva-ruský stroj co už vozil legionáře v Rusku, ne a né naskočit. Jako manažér jsme věděl, že v takové situaci je správné neopouštět místo nehody a dávat signály a čekat až Vás někdo zachrání. Všichni asi byli na stejném kurzu přežití, neb začali horečně mobilovat ve snaze navést své blízké na místo kde stojíme, s touhou v hlase, aby je vyzvedli. Nikdo však nebyl schopen určit to místo, kde stojíme. Já mobiluji pokud možno co nejméně, fakt je, že když se doma pohádáte tak pak nemobilujete vůbec. Takže jsem zůstal hrdý, ve svém obleku na míru, super polobotkách a těžkým kufrem, jsem vystoupil. Osobním nasazením a příkladem jsem strhl ještě dvě slečny. Vydali jsme se do luk k lesu. Ostatní se na nás dívali, pánové zle, dámy šíleně a důchodci nasraně.
No, po 30 minutách svižné chůze, nijak jsme se nezdržovali, jsme dorazili k železničnímu přejezdu, kde stáli řidiči a čekali na ten vlak co jsme z něj vystoupili. To nás morálně povzbudilo a
slečna z Ostravy se dovolala příteli, který jí měl u toho přejezdu vyzvednout. My jsme pokračovali svorně dál neb jsme zjistil, že druhá slečna jede na víkend k sousedovi. Jsem rád, že jsem se mohl seznámit a trochu se po náročném dni projít. Teď nevím zda jsem řekl, že vlak měl 25 minut sekyrku, než se zastavil úplně. Palubu jsme svévolně opustili po 15 minutách co mašinfíra prosil lokomotivu ať zase naskočí. Jen paní průvodčí nás nakonec povbudila, že asi jó, to dojděte, ona jediná byla v práci tak byla v klidu.
Můj klid je jen zdánlivej Přitom v sobě dál si burácím Můj klid rub má bouřlivej Proč to chápu já a tuláci K televizi líhám zády na svým kanapi A program plnej dramat mám Ty neznáš moje spády. Aspoň takhle já utíkám Můj klid není průstřelnej Svůj klid nosím záměrně Můj klid zátky dá mi do uší Sám v sobě slézám horskej štít Tak mi můj klid přej a nech mě snít Můj klid je jen zdánlivej Přitom v sobě dál si burácím Můj klid, rub má bouřlivej Proč to chápu já a tuláci Můj klid je jen zdánlivej Můj klid rub má bouřlivej. P.J. Má taky svůj klid ten můj je podobný.
čtvrtek 24. dubna 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat