Před čtyřmi nedělemi nám odešla TV, měli jsem ji ještě z pobytu ve Švajc, ja. Nostalgický pohled. Nicméně společenská a rodinná poptávka po novém TVstroji opadla po dvou dnech, tak jsem nic nekoupil. Zatím jsem v pohodě s naší domácí počítačovou síti. Dětí, až na drobné protesty „Když nám nepustíš Barbíny, tak sem nechoď“ jsou taky v pohodě. Utichli dokonce spory zda večerníček, nebo DVD a podobně.
Avšak děsně jsem se rozčíl na Jíju. Přes několik domluv mě vytočila tak, že jsem se na ni rozkřikl, naplácat jsme jí nemohl (nechtěl), neboť ve mně je ještě hrozba Džamily S, že páchám trestný čin. Stál jsem a křičel a přemýšlel jak jí potrestám. Přemýšlel jsem na jak dlouho ji zakážu TV, den, týden nebo dva. Televizi však nemám, mně blesklo hlavou v poslední vteřině, mlčel jsem. Že bych jí zakázal gymnastiku? To jsem si netroufl protože vedle mě stála manželka a ta by mi to neodpustila a nevím co by mi pak zakázala ona. Všichni čekali co bude. Nebylo nic. Odešel jsem. Měl bych dát vědět výrobcům televizí, že mají nové trhy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
a pak, že televize ničí výchovu naší nové generace, koukám, že je to právě naopak, když není co zakázat není proč poslouchat :-) Už si to píšu a prodám to výrobcům jako dobrý scénář na reklamní šot :-)
tak to přeji hodně úspěchů a těším se na nějaké %
ehm..ten Váš vzor..hm, asi se mi taky zalíbil, takže mne jistě pochopíte, když řeknu, že budu potřebovat všech 100% pro vlastní potřebu :-(
Okomentovat