Je to dva roky co jsme opustil ruch velkoměst a přesídlil do českého malo- mikro města. Abych neurazil. Začíná to být nápor, sice jsem to začal léčit blogováním, ale fakt, že nepracuji v okolí malo-mikro m2sta na možnostech spole4ensk0ho vy6it9 nepřidá.Již fakt, že na nedělní procházce zdravíme dobrý den vzbuzuje u místních rozpaky.
Dodělávám několik prezentací a příspěvků, takže mi nezbývá tvůrčích sil na můj blog. Jíja učí Lili na klavír, Jája hraje venku fotbal, to je taky znak přicházejícího jara a tedy snížení poptávky po organizovaného programu.
Spining zkrachoval tak jsem bez pravidelného pátečního sportu. Takže syndróm zoufalé manželky na mě doléha na venkově ještě více. Pravidelné cesty za stresem do Prahy vyžadují čím dál víc energie na sladění těchto dou životů co vedu.
Mám však nedělní stresový zážitek s tchýní, ale ještě to neslehlo tak, aby se to dalo publikovat.
Dostal jsem se tedy do období "kdo vi ten mlčí". I když jenom co jsem to dopsal tak se mi vybavila absurdní logika jednoho investičního bankéře. "Kdy by to nebyla pravda, tak by se ozval. Je vinnen." Nicméně po těchto slovech jsem dále mlčel, protože nevím zda by to vydýchal co jsme spolkl a uložil hluboko do své mysli. S tchýni to asi taky nezměním.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat