Tak jsme v sobotu vyrazili na tchánovy šedesátiny. Již pátek byl povedený a dostal mě do nálady, které odborníci na psycho říkají samonaser. Nicméně jsem si přečedsevzal, že se budu kroti a nikoho nebudu obšťasňovat svými rádoby vtipnými řečmi. Uznal jsem argumenty manželky z dřívějška, že né všichni jsou zvědaví na moje komentáře. Navíc jsem se obávál, že bych opravdu ťal do živého po jiskrných zážitcích. Rozhodl jsem se změnit.
Zvolil jsem taktiku, kterou jsem uplatnil před 5 lety na rodiném srazu s tchýni v Broumově. Tam jsem zalezl ve do stanu a v 16:00 hod jsem usnul. Takže plán byl jasný co nejrychleji se dostat do stavu ležícího střelce. Tchán nezklamal a výběr tekutin byl velmi rozsáhlý. Dorazil jsem první, jinými slovy včas. Tentokrát jsem to ani nekomentoval, usadil se a proběhl nabídku a volil jsem kombinaci, která mě měla bez řečí přivést k rychlému spánku a bolestem hlavy.
Vybral jsem víno Merlot ze svahů Thráků, což je v Bulharsku, a s povědomým názvem Medvědí krev. Víno pokud nemusím nepiju a proto jsem věřil, že tento nejhůře vypadající mok spolu s kombinací Slivovice Jelínek Rudolf mě dovedou k vytouženému cíli. 11:30 jsem se dal do díla a nalévál jsem sám sobě. Do diskusí jsem se moc nepouštěl, i když jsme sem tam ujel, ale rychle jsem se vrátil ke své dvojici. Zhruba ve 14:00 hod jsem už byl nervózní neb Medvěd již byl za polovinou a slivovice ve třetině. Já jsem byl pořád v pohodě, jen jsem ztratil úplně chuť mluvit. Nabyl jsem pocitu Budhy a úplně jsem splynul s okolím. Diskutovaná témata mě míjela a já jsem se místo očekávaného spánku šel projít a nechal za sebou provokující podněty, prázdného medvěda a polovinu slivovice. Asi ta Medvědí krev byl katalyzátorem slivovice a já byl pořád úplně fresh. Dokonce jsem i krájel zmrzlinu všem zůčastněným, aniž bych něco komentoval. Domů jsme dorazili v 19:00 hod, neb tchán odpad kolem 18:00 hod a všichni ostatní měli zase, jako je posledních 10 let zvykem, o víkendu nejvíc práce a museli vyrazit něco dodělat nebo rozdělat či co, svátek nesvátek.
Můj klid je jen zdánlivej Přitom v sobě dál si burácím Můj klid rub má bouřlivej Proč to chápu já a tuláci K televizi líhám zády na svým kanapi A program plnej dramat mám Ty neznáš moje spády. Aspoň takhle já utíkám Můj klid není průstřelnej Svůj klid nosím záměrně Můj klid zátky dá mi do uší Sám v sobě slézám horskej štít Tak mi můj klid přej a nech mě snít Můj klid je jen zdánlivej Přitom v sobě dál si burácím Můj klid, rub má bouřlivej Proč to chápu já a tuláci Můj klid je jen zdánlivej Můj klid rub má bouřlivej. P.J. Má taky svůj klid ten můj je podobný.
sobota 6. září 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat